Když kobylka přijde poděkovat…

Když kobylka přijde poděkovat…

Chodím často za starší kobylkou (chlaďaskou) u nás na vesnici, je jí přes dvacet let a má za sebou ne zrovna růžovou minulost. Co víme, tak byla poslední roky uvázaná na krátkém laně bez možnosti výběhu:-(….bohužel i tací lidé se najdou….Naštěstí byla z těchto podmínek odvedena a dožívá si svůj důchod na pastvě. Dostala se do stádia, kdy každý krok byl pro ní utrpením, nedokázalo ho téměř udělat, ale bylo na ni vidět, že to nechce vzdát. Po každé, když jdu za svoji kobylkou, kterou mám v pronájmu, ji po domluvě s majitelkou dělám krátké ošetření a uvolňuji a uvolňuji. Pořád to není ono, ale už se alespoň rozpohybovala, i když má své limity…

Dneska jsem měla volno a byl dostatek času se ji pořádně pověnovat. Ruce mi tak nějak jely samy, bez velkého přemýšlení…jen jsem ji pozorovala kam, až mohu zajít. Někdy zpozorněla, co se bude dít, zastavila jsem se a jen držela dlaně na bolavém místě, pak začala zase v klidu přimhouřovat oči a mohla jsem pokračovat….

Na konci jsem si pár metrů sedla do trávy a pozorovala ji….Chvilku se rozhlížela a pak přišla ke mně, bez výrazných problémů v chůzi, sklonila hlavu a držela nozdry nad mými ústy a já věděla, že to znamená děkuji….