Miminka jsou poslední dobou mými nejčastějšími návštěvníky. Těší mě, že se maminky dozvídají o osteodynamice a vyhledávají terapeuty. Důvody jsou většinou velmi podobné – velmi plačtivé miminko, predilekce hlavičky, preference strany, záklony, bojkot kojení, reflux, atd. Na začátku terapie vysvětluji mamince či tatínkovi princip osteodynamiky a průběh ošetření. Pokud miminko začne velmi plakat, nechávám přitulit k mamince či nakojit, důležité pro mě je, aby obě/oba se cítili dobře a našli si důvěru v ošetření. Dotyky jsou velmi jemné, zaměřené na fasciální řetězce a kontrolu uložení obratlů a kloubů.
Každé dítě , které přijde na terapii, je jedinečná lidská bytost. Kojencovo tělíčko ještě nedisponuje možnostmi komunikace, jaké máme my, což někdy bývá pro rodiče či miminko frustrující. Komunikace mezi matkou a dítětem se většinou uskutečňuje prostřednictvím čichu, hmatu a zvuků, které v miminku budí pocit bezpečí a důvěry. Během celé terapie se snažím být s dítětem stále ve spojení, ať už pohled, slovy či dotykem.
Kde mohou nastat problémy?
Citace, Ettiene Piersmann:
„Fyzické problémy mohou nastat zejména tehdy, nemůže-li se tělíčko plně rozvíjet. Mimořádné tlaky a jejich náhlé uvolnění při porodu mohou způsobit přesuny některých kostí, a zablokovat tak nervové dráhy nebo krevní cesty. Nejnáchylnějším k problémům jsou pochopitelně lebka a krk, jež během porodu slouží jako beranidlo. Kromě toho bývá stlačena a mírně přetočena i páteř.
Na vznikající potíže dítě reaguje hlasitými projevy nesouhlasu. Příčinou problémů jsou systémy a orgány, jež díky omezením a tlaku nemají dost prostoru, aby mohly řádně pracovat. Některá omezení dokáže dítě často vyřešit samo. Třeba při kojení bývá síla sání taková, že napětí v kostech čelistí a lebky leckdy povolí a ony zaujmou své přirozené místo. Nenapraví-li se jejich pozice přirozenou cestou, stačí mnohdy k odstranění omezení a blokád jen krátká kraniosakrální terapie.
